home biography discography concert dates what they say...
contact photos & sounds

 

"Situations" Leo Records 2018

 

Percorsi Musicali May 2018

Nabatov’s piano trio, the makeup of which represents a variation on the classical piano trio, includes Gareth Lubbe on viola and Ben Davis on cello. The music is influenced by classical textures and interplay, but includes improvisation as well. The trio’s dual personality reflects Nabatov’s own musical background; born in Moscow in 1959, he studied at the Moscow Conservatory and then, after emigrating to the US in 1979, at Juilliard. His interests had turned to jazz by then, and he began to get deeply involved with that music. In fact, earlier this year Nabatov put out a Bandcamp release of his solo performances of several jazz classics that have been in his repertoire for years, aptly titled Tunes I Still Play. Situations integrates both halves of its musical equation through the intelligent combination of directly lyrical playing and some of the more abstract, sound-based performance techniques associated with contemporary classical music. The opening track, for example, features a background of borderline unpitched, feedback-like playing from Lubbe and Davis, which serves to frame Nabatov’s expressive chromaticism. Sunrise Twice again has the strings as a framing device, but this time they play sustained chords that microtonally drift in and out of concordance while the piano plays a Lydian-flavored line that itself becomes more dissonant as the piece develops. Rhythm and motion bind together these otherwise often very different performances; even when explicit rhythms dissolve into the ebb and flow of pulse or rubato phrasing, the music maintains its sense of movement.

Daniel Barbiero

 
Jazz Weekly May 2018

The team of Simon Nabatov/p, Gareth Lubbe/va and Ben Davis/vc team up for six Nabatov creations of jazz chamber moods. The team varies between modern Bartokian mixes of quietude and unrest on „Unfold-fold“ and the swirling buzz of strings on “Meta Morph.” Some brooding piano mixes with bowed strings on the highly evocative “Sunrise Twice” and Nabatov is elegant on “Stern Looks.” Long sepia shadows of the sunset dominate this sonic film noir.

George W. Harris

 
Cadence Papadamus June 2018

One can never be too sure in what direction pianist SIMON NABATOV will take his music. On SITUATIONS [Leo Records lr 826], Nabatov and his trio [Gareth Lubbe-viola, Ben Davis-cello] find the nexus between composition and instant composition. The 6 compositions [55:18] are all by Nabatov and sound like a combination of written themes and improvs. Having produced this type of grouping I am well aware it can be hard to distinguish when improvisation takes over from the written score, and sometimes improvisation is an organic progression from what is written and thus can be mixture of both. No matter how it is formed, there is some powerful music on display here with a touch of Bartok.

Robert D. Rusch

 
MusicZoom Italy March 2018

Avevamo ascoltato il pianista russo Simon Nabatov e Gareth Lubbe alla viola in un duo sulla stessa casa discografica, a loro ora si aggiunge il violoncellista inglese Ben Davis per un trio registrato, come per quasi tutte le produzioni del pianista, al Loft di Colonia in Germania. Le composizioni sono di Nabatov, che ha scelto due musicisti per questo nuovo trio in grado di seguire le sue idee, di leggere le sue complesse partiture ma anche di improvvisare nel linguaggio delle avanguardie degli ultimi decenni. Si parte con Unfold-fold, un brano dall’andamento lento, in cui le atmosfere liriche colpiscono per il modo in cui distillano quelle che sono le emozioni degli esecutori. Un approccio originale nei confronti della tradizione, come conosciamo da parte del pianista russo ormai residente in Germania. Poi le atmosfere si trasformano in un crescendo coinvolgente e gli archi all’unisono tirano fuori delle melodie accattivanti. Reverie è introdotta dal solo violoncello, il dialogo con il pianoforte arriva puntuale, ricco di situazioni inaspettate, al di là di quello che ci si aspetta da un gruppo del genere. Stern Looks parte subito con un andamento movimentato, con il piano e gli archi a spronarsi durante l’esecuzione del tema, in seguito la musica acquista una calma inaspettata, dialoghi eterei, sottili, in punta di piedi, ma con una tensione sotto la superfice che attira l’attenzione dell’ascoltatore, fino a che il tema non irrompe di nuovo con forza. È un’inquietudine insolita quella che scorre qui, mentre Ben Davis estrae nuovi suoni dal suo strumento. Sono quasi nove minuti di invenzioni, in un disco notevole qui la creatività del pianista e compositore raggiunge i vertici. Più “mainstream” Sunrise Twice, un brano di Nabatov già registrato su altre due sue incisioni, in quintetto su Roundup ed in solo su Monk ‘n’ More. Si chiude il disco con Temper Issues che vede esplosioni di energia in mezzo alla calma ed il lungo Meta Morph, con veloci folate di note degli archi, a mostrare il loro lato più virtuoso.

Vittorio Lo Conte

 
His Voice May 2018

Na rozdíl od Oriental Orbit, kde šlo o směs komprovizací trojice či dvojice a kde pouze joyceovský exkurs kompozičně náleži Brennanovi, jsou všechny skladby na albu Situations dílem věhlasného klavíristy Simona Nabatova (1959, rusko-americké provenience). Do dlouhé řady jeho projektů se toto CD se String Triem přiřazuje zcela rovnoprávně, je skutečně zaplněné nejrůzněji koncipovanými „situacemi“ a vizemi od pointilismu po mapování málo známých terénů na pomezí komorní hudby. K tomu Nabatovovi zcela rovnocenně napomáhají violista Gareth Lubbe a violoncellista Ben Davis. Nabatov nejenom přesně ví, jaké zaměření dát zvoleným šesti tématům, on si zároveň uvědomuje, jaký vstup do skladby má zvolit, jak ji rozvíjet a vrcholit. Poznáme to okamžitě při vstupní Unfold-Fold, kterou pianista nesměle titěrňuje ze zamlčení, povlovně rozehrává s tlumenou rozšafností, aby za hrázdivého přimknutí strunných nástrojů dění posbírávavě rozřetelnil, ale i vynervóznil, ale to ne víc, než se seskrumáženou komorností a s oparem tajemna. Když se trojice zmelodizuje a najde společné znění, klavír určuje, kdy se obsah vydůrazní do bystronohé, až uminutě poveselené tancechtivosti, tu více vybíjené, tu zase zaretušovávané, a jeho společníci s ním drží krok ve společném znění. Reverie naopak začíná hebce mátořivým struněním, rozdmýchávaným do plnocitnosti v souzvuku s klavírem, nabíravě hlubokomyslným a jemně rozvíjivým. Hledačské piano závratňuje, ale děje se tak s vnitřním proklidem a struny ho šolíchavě zavíjejí, jsou vlaze rozkonejšené, chlácholivé, obláčkově nadýchané, zabalivé i odhalivé. Stern Looks se naprosto odlišně z mírumilovnosti probíjí hladce obrace, namlouvavě a zamlouvavě do zvukové brutálnosti a humbuckého virválnění a hned se vykomíhá do zahvězděné nahánčlivosti, plné pospěchu a kuráže. Smyčcové nástroje se rozkružují, zvratnost jejich soupeření kolísá mezi pomalým (roz)plynutím a pospěšným atakováním a lavíruje z proměny do proměny, hudebníci oscilují mezi něhou a humpoláckostí, kdy celý děj plyne se střídavým propočasněním, dryáčnicky nakupovaným jako na zpomaleném a urychleném tobogánu, a také mezi vzlínavým poletuchováním, ozvláštněným balustrádním cinkotáním. Se střídmě vysouvávanou roztíravostí a předvídavě, až nápovědně povzdýmávavým rešeršováním překvapí Sunrise Twice, struny tady vytvářejí podklad, nad nímž klavír líčivě vypráví, je v nadhlavníku, (pro)zřetelně situaci prodramatizovává, je dohadovačně průtažný a jeho zárojná zabíhavost (nebo nabíhavost) je smírčí. Temper Issues pak dovytváří prostor pro jednorázově průnikové a na(d)bíhavě hledačské piano s opláštněním smyčců, které je průhledné, až průsvitné, motýlivé, avšak rozehrává se do skočnosti, namátková potipoložnost nástrojů střídá utajování a odtajování ve výmycích z průdušného rozvlnování, každý pokus o další rozehrání se zatmívá, z naléhavosti přebíhá do odmlčování, a když se rozplyne dočasná výbrusnostní skrumáž, zůstává v permanenci protikladnostní náběhovost a vláčnění, ráznost a zapomalení, jemnocitnost a zabírkovost. To vše je zakončeno bystřině náskočným i smrštně záskočným Meta Morph, ve kterém jeden přes druhého rozkomíhaně rozdychtí, ba rozchaotičtí nadbíhavost námětu, vše je tu roztodivnostně rozčečetkované, rozpružněně srážlivé a smýčivostně závrativé, rozklíčovávané do napětí, plného dějovosti. Souhra nástrojů za neustálé iniciace klavíru je skutečně výjimečná, bez oslích můstků, s neustálým kontaktem Jekylla a Hydea v jednom ztrojosobnění – až do velejemného odeznění. Kontaminace klasičnosti a extatického výtržnění, ohledávání navozeného terénu a jeho umocňování činí z poslechu alba skutečný požitek.

Z.K. Slaby