NRW Jazz January 2015

Drei Urgesteine der improvisierten Musik treffen aufeinander, sie kennen sich aus unterschiedlichen Konstellationen in der europäischen (Free) Jazz-Szene, sind gewohnt, ohne Absprache und Vorgespräch sich auf das Abenteuer eines Abends von Spontan-Komposition einzulassen, bringen jeweils einschlägige Erfahrungen mit, …und los geht’s. Die neue CD Encounters mit dem russisch-stämmigen Simon Nabatov am Flügel, dem Holländer Luc Houtkamp an den Saxophonen und dem Bochumer Drummer und Perkussionisten Martin Blume demonstriert, wohin eine solche Spontanreise führen kann: Hier ist ein Zusammentreffen der wirklich unheimlich guten Art von drei Ausnahmemusikern zu vermelden. Die CD Encounters ist anlässlich ihres ersten Treffens am 23. März 2014 im Kölner Loft entstanden, danach tourte das Trio gemeinsam, wo ich sie im Rahmen der Reihe ‚Soundtrips‘ im Bochumer Kunstmuseum erleben durfte. Was beim Live-Konzert deutlich wurde, nämlich dass es sich um eine äußerst intensive Free Jazz-Interaktion von hochinteressanten und vitalen Musikern handelt, wird auf der CD-Retorte durch die technische Reproduzierbarkeit und damit die Möglichkeit des mehrmaligen Hörens noch einmal besonders bestätigt: Das Trio präsentiert auf den acht unterschiedlich langen Tracks mit programmatischen Titeln wie running, coming, bumping, stumbling, confronting, meeting und facing ein 66-minütiges Ausnahmekonzert. Beginnend mit einem Sax-Schrei entwickeln die Drei ein Akustik-Abenteuer, das kraftvoll beginnt, bei dem das expressiv geblasene Tenor-Sax von schnellen Läufen und Arpeggien auf dem Flügel „begleitet“ wird, bei dem ein reichhaltiges Percussion-Set die Farbtupfer von Sax und Piano aufgreift und in die Modalitäten des Drums übersetzt. Die gesamte Interaktion auf der CD ist von unterschiedlicher Dynamik geprägt: Es gibt ein zum Teil ein eher vorsichtiges Herantasten an einen gemeinsamen musikalischen Diskurs, es gibt Phasen mit expressiv-orgiastischen Halluzinationen, dann wieder solche in ruhigerem Fahrwasser, solche mit atonalem Tonmaterial, dann wieder solche mit kurzen Andeutungen fast melodiöser Linien. Hochspannend beim Zuhören ist nachzuverfolgen, wie sich der musikalische Dialog entwickelt, wie die drei Musiker Energiefelder aufbauen, sich aufeinander beziehen, wie sie gemeinsam aus der Kakophonie wieder herausfinden und die entstandene Spannung wieder abbauen.

Das ist erwartungsgemäß keine leicht eingängige Feierabend-Kost, verlangt wird vielmehr hochkonzentriertes Zuhören, man wird dabei mit einem besonderen Hörerlebnis belohnt. Dies liegt an der Interaktion von Klavier, Sax und Perkussion, aber auch nicht zuletzt an der hervorragenden musikalischen Qualität, die alle drei Musiker mit ihrem Instrument zeigen. Sie haben nicht nur sich untereinander etwas zu sagen, sondern ihre jeweilige Stimme hat eine besondere Substanz und Stärke. Simon Nabatov ist ein klassisch ausgebildeter Pianist, der mit jedem mit Rang und Namen in der Jazz-Szene zusammen musiziert hat. Dies hört man seinem filigranen und phantasiereichen Klavierspiel mit der rechten und linken Hand an, schier unerschöpflich scheinen seine Läufe, seine Akkorde, seine Cluster. Luc Houtkamps Saxophon-Spiel zeigt ein ganzes Register von Blastechniken vornehmlich auf seinem Tenor-Sax, in dem Track confronting (the) auf dem eher ungewöhnlichen geraden Alt-Sax, die Texturen reichen von bloßen Blas- und Klappengeräuschen bis zu Phrasen mit kräftig-dynamischem Überblasen, zum Teil in atemberaubendem Tempo, zum Teil in fast elegischer Blastradition. Und Martin Blume bedient ein umfangreiches Drumset, er holt aus seinem Material ein unglaubliches Klangspektrum, das weniger der klassischen Rhythmusgeber-Rolle verpflichtet ist. Es fungiert mehr als klanglicher Kitt, als Geräuschkontinuum für die beiden anderen Instrumente. Erreicht wird damit insgesamt ein nervös-feinnerviger Klangkosmos mit unglaublich dichten, preziosen akustischen Irrlichtern. Der daraus betörenden Wirkung kann man sich kaum entziehen. Meisterlich!

Heinrich Brinkmöller-Becker

Jazzviews February 2015

This trio is another product of cross-overs between international prodigies in the worlds of improvised music and jazz, this time a saxophonist from the Netherlands, a pianist from Russia and a drummer from Germany.  Houtkamp is known as an expressive saxophonist in style and as an ensemble leader who works with groups trying to faze over the margins that exist between composition and improvisation, in order to emphasize the full gamut of the continuum between them rather than the seeming differences.  Nabatov is a remarkable pianist and composer who conceives new forms and pursues new links with historical formulae including those evidently from mainstream and classical influences.  Blume is a truly creative drummer and his punctuation is a catalyst to the musical developments around him.

Luc Houtkamp supports stylistic freedom and his particular bravura is based around the manner in which the musicians relate to each other when playing – musical expression comes before pure ‘style’.  Martin Blume is so sensitive that at times he seems to have disappeared.  He listens carefully, so is fully focused: he is more attentive to playing in harmony than he is to his own rhythmic vigor.  Simon Nabatov’s piano too is extremely sensitive, though seldom seemingly absent from the field of play.  He has been learning since the age of three and has a very broad experience which has no doubt led him to be a listener first.  That experience includes such diverse talents as Arthur Blythe, Mark Feldman, Steve Lacy and Phil Minton.

Ken Cheetham

TomaJazz January 2015

Encounters del trío formado por Luc Houtkamp (saxos tenor y saxo alto straight), Simon Nabatov (piano), y Martin Blume (batería) plantea una situación que es habitual no tanto en la libre improvisación, como en las grabaciones de este género: la grabación y la publicación de un primer encuentro entre un conjunto de músicos que busca mostrar la forma en que estos se adentran por un terreno virgen, ya que habitualmente en posteriores encuentros la espontaneidad inicial se puede encontrar contaminada por los encuentros previos. La grabación es arquetípica de este género con temas por encima de los diez minutos (las dos partes de “confronting [the]” se van casi hasta los veinte, mientras que “running [into]” son dieciocho minutos), con una estructura en la que los tres músicos van relatando distintas historias en las que hay picos y valles en cuanto a la intensidad, con momentos de crispación, y de expresionismo sonoro; también de soledad, de silencios, mostrando terrenos muy abiertos. La ya citada “running [into]” que abre majestuosa el CD es un paradigma de esta manera de entender la creación musical libre.

Pachi Tapiz

Jazzflits NL February 2015

De laatste jaren kennen we saxofonist Luc Houtkamp vooral van zijn POW Ensemble in diverse verschijningsvormen. Composities en elektronicagebruik spelen daar een grote rol in. Met het ver- schijnen van 'Encounters' horen we hem eindelijk weer eens in een (vrije) improvisatiesetting. De cd is de weerslag van een ontmoeting (vandaar ook de titel) in maart vorig jaar met pia- nist Simon Nabatov en slagwerker Martin Blume. Met de laatste heeft hij in het verleden al regelmatig samengewerkt, maar de confrontatie met Nabatov is nieuw. Met dat in het achterhoofd is 'Encounters' een verbluffend album. Het drietal weet elkaar namelijk uitstekend te vinden in doorgaans lastige parameters als ritmiek, vorm en dynamiek. Een fraai voorbeeld is 'Stumbling [upon]'. Hierin worden klankerupties gescheiden door stiltes, en die vorm is zo strak dat het zelfs lijkt alsof er afspraken op pa- pier hebben gestaan. Opvallend in het spel van Houtkamp is de lyriek die er de afgelopen jaren steeds meer in is gekomen. De warmte krijgt in zijn toon de overhand en in 'Meeting [of]' zijn de contouren van een melodie te vinden. Virtuoos Nabatov zet zijn hele arsenaal in en Blume is een fantasierijke ritselaar die kleur minstens even belangrijk vindt als ritme. Met zijn drieën zorgen de heren voor verstilde spanning, krachtige freejazz- explosies (zoals de opening van 'Bumping [against]' met zijn Ayleriaanse melodielijn) en hypnotiserend repeterende ostinati. Heel begrijpelijk dat ze het plan hebben opgevat om regelmati- ger samen het podium te delen.

Herman te Loo

His Voice (CZ) February 2015

Výsledek nahrávání nebo koncertu závisí i na tom, v jaké konstelaci se potkají „těžké váhy“ současné hudební scény. Poklud jde o vystoupení z 23. března 2014 v kolínském Loftu, jehož záznam na CD pod názvem Encounters teď vydal Leo Feigin a na kterém suverénně participovali holandský saxofonista Luc Houtkamp, ex-ruský klavírista Simon Nabatov (pro kterého označení těžká váha nemusí být míněno pouze ve smyslu hudební erudice) a německý bubeník Martin Blume, uvědomujeme si, že jde o trojici evropských „veteránů“, s nimiž se, pokud jde o muzikantskou vervu a spontaneitu, nemůže hned tak někdo měřit. Setkali se tady poprvé a hned se pustili do díla s razantní třeskutostí, kterou Blume podminovával, Nabatov sytě proparcelovával a Houtcamp vrčivostně rozhudovával. Hned vstupní Running (Into) nastartovalo osmnáctiminutové připozarputilostní povřavnostnění, plné pohřmívajícího licitování, odsekávání, houstnění, nervózničujícího vyšilování, propasírovávaného brutálničení, proplétaného a zaplétajícího se dokolování, vzájemného osočování a rozmíškového prozírání. Všechno podstatné je naznačeno už v tomto maratonku: protikladnostní rozhučování saxu s tetelivě zvonkovým klavírem a s tempujícími bicími do odvrácena, sax, který provískávavě, rozčertňujícně či zvýtržněně ovládne scénu za úslužného podstrojování bicích, dokud se mezi ně s kaskádovitou uminutostí nevhrne klavír, načež všichni rdousivostně zdivočí a dopalestrovávají téma do závěrečného (vy)řešení.

Vše je sice v úvodním Přicházení naznačeno, ale to neznamená, že na nás trojice hudebních borců nechystá v dalších sedmi zastaveních nečekané vehementní překvapovačky. Hned Coming (Across) zaplní neustálé přicházení docházení s rachotěnkově rozebíravými i provirblovávanými bicími, nad nimiž přízrační probloudivostní saxofon, jemuž parírují pitoreskující vtrysky piana se zabandážovanou eruptivností (k čemuž přispěje nitro nástroje), vše se rozjíždí bez sytiče, doupní, provrzává, výpraskuje, rumluje, zabičovává a netrpělivostně si s námětem zahrává až do jeho doklapování. Ačkoli Bumping (Against) otevírá rozmáchle rozbručený, až bučivý i zabreptávaný sax, poháněný na kšírách bicích, přilivový klavír s propachtovávanými bubny vše opět přitempovaně rozzuřivostní, ráznost rytmiky se potýká s melodizováním saxu, ale bicí se nakonec prokotoulují do závěru. Další návaznosti nabídne Stumbling (Upon), kde všichni vždy znovu souzápolí o nevšední nahrnutí (ne)libozvučných vzryvů s odpočinkovým, pouze vteřinovým propauzírováváním. Výsledkem je po dovolenkové mezihříčce podklapávaně vzřícený rumraj, protěkávaný a synchronizovaně vybrusňovaný. Neustálé konfrontování zabírá první část příznačně nazvaného Confronting (the). Hráči si tu progustýrovávají i provívaně hebčejší pasáže, propasírovávají si je, každý zvuk tu má své solitérní uplacírování, jde totiž o trojstřednou zlomkovostní souhru, vybízivou, nevinkulovanou, prosečně probíravou, rapotivou, duřící, proroubovanou, vlezle nivočící i rozderně vřící. Výsledkem je hybatelské tumpachovění, předhonivé probleskování a vrtošivé pableskování. Druhá část navazuje navážkovou reptavostí, rachotivostní soumračností, pro niž je charakteristické vyždímávané podzvučení a trhancovité rozkotávání, nad níž slyšíme blouznivostní vyčiňování saxu; všichni tři se střídají padnikomupadni v hudebních vyzírankách, výtrusenkách, pohladivkách, třepotankách a po přejezdovém zakodrcání se vyšvihnou do přízvučného odburácování. Nevratně působí i Meeting (of), obloudivě napjaté ve stýkavé brodivosti a zahořivé doutnavosti, chvílemi mamonivě vyšňořivé, jindy spádně pádné, ale vždy se rozmachující k dalším peripetiím. Také závěr (Facing (with)) působí hledačsky vrtošivě, protočně a přeskočně s exponující se zabořivostí a odklepávanou vyčkávavostí, je záhumně halivý i výliskově propadný.

Encounters jako celek? Houtkamp, Nabatov, Blume nikde neupadají do obvyklostní machy, ani násilně nehledají novátorské ozvláštňování – to si téměř samohybně nacházejí ve všech případech jejich nástroje jakoby bezděky. Přitom nikdy nevšehochutní, sled situací je zřetelně nasměrovaný, možná bezděčně, každopádně sugestivně a unikátně. Kdo umí, umí.

Z.K. Slaby

Cadence Magazine April 2015

ENCOUNTERS [Leo 716] is an unapologetic jump into free improvisation by LUC HOUTKAMP [sax], SIMON NABATOV [p] and MARTIN BLUME [dms]. This is the first encounter all 3 have had together as an improvising unit. Houtkamp’s fluttering work is the main voice over the 8 improvs on this [2/23/14] date. As might be expected this is an improv free for all utilizing overblown sax, percussive piano and bowed (or something that sounds like that) cymbals. These are seasoned artists with, between them, over a 100 years experience and dozens and dozens of recordings and their sounds of surprise are with thought and logic. [...] This is a fine example of mature free improv.

Zim Tarro

Music Zoom Italy March 2015

Gli incontri al Loft, storico club e studio di registrazione di Colonia, del pianista russo Simon Nabatov sono stati spesso registrati e pubblicati dalla Leo Records. La dimensione del live lo stimola e l´ascolto del pubblico presente gli permette di mostrarsi dal suo lato migliore insieme agli altri musicisti. Questa volta sono l´olandese Luc Houtkamp al sax tenore ed al sax contralto diritto e il batterista tedesco Martin Blume. La musica proposta è improvvisata al momento e vive del dialogo estemporaneo, dell´empatia che si instaura quando gli strumenti trovano la dimensione giusta sul terreno comune. Se alcuni brani si sviluppano su un´estetica free, come il lungo Running (into) che apre il disco, con il pianoforte che echeggia i clusters di un Cecil Taylor ed il sassofono roco che urla, altrove il dialogo si fa più sottile, pur mantenendo quell´aspetto di libertà che lo caratterizza, e quella forza che è intrinseca nell´assunto di partenza. Nabatov sa essere un pianista che può, quando vuole, correre sulla tastiera, geniale il momento in duo insieme al batterista su Meeting (of), sono quei momenti che lo mostrano come uno dei grandi pianisti contemporanei. Ed in effetti è lui che guida la session, che crea lo sfondo sui cui si svolge la musica, a volte sa essere pure lirico, il finale Facing (with) ad esempio, eseguito dal sassofonista con lunghi soffi e permeato dalle leggere percussioni di Blume. I tre sanno variare atmosfere e raccontare storie di diversa fattura, accennate dai verbi inglesi che si sono scelti come titoli. Dal Running (into) iniziale passando per Bumping (againist) e Stumbling (upon) la temperatura si alza, la musica si infiamma e l´avanguardia europea celebra un momento in cui il messaggio free si esprime nella sua veste migliore. Fra le tante incsioni di Nabatov per la Leo Records questa comunque merita un posto a parte. Certo non sono mancati i capolavori, ill piano solo dedicato a Herbie Nichols, ad esempio, ma qui c´è quel qualcosa di speciale, quella scintilla in grado di accendersi ancora quando si pensa che ormai era stato detto tutto.

Vittorio Lo Conte

Draai om je oren NL April 2015

Op zondag 23 maart 2014 vond in De Loft in Keulen een bijzondere ontmoeting plaats. Drie gelauwerde musici uit de Europese improvisatie ontmoetten elkaar voor de allereerste keer op het podium. Dat op zich is, zoals ook in het cd-boekje wordt gezegd, niet altijd een succes. Zeker niet binnen de vrije improvisatie. Maar geen paniek, hier heeft het alleszins goed uitgepakt. 'Encounters', ontmoetingen in goed Nederlands, getuigt ervan.

In wezen bestaat dit album uit één lange improvisatie, al is hij voor de vorm in stukken gehakt met titels die alle iets zeggen over de diverse fases binnen de ontmoeting. Onstuimig en eclectisch, vol wonderlijke, kleurrijke klanken, waarbij Luc Houtkamps intense en doordringende saxspel, Simon Nabatovs ingewikkelde clusters van noten en Martin Blume's slagwerkpatronen voor een spannend geheel zorgen.

'Running (Into)', het eerste en langste stuk, zet direct de toon. Een paar lang geblazen noten van Houtkamp, met korte interrupties van Nabatov en Blume, vormen een schurend, atonaal geheel. Het mondt uit in een onstuimige, weerbarstige en diep intense solo van Houtkamp, ondersteund door krachtige pianoaanslagen en stuwend slagwerk. Ook de daaropvolgende sprankelende pianosolo van Nabatov, regelmatig geïnterrumpeerd door Houtkamps heftige uitbarstingen, laat niets te wensen over. In 'Coming (Across)' spelen alle drie de musici slagwerk, althans die associatie krijg je bij het beluisteren van dit stuk. De korte plopgeluiden die Houtkamp produceert, Nabatov die de binnenkant van zijn piano verkent en Blume die zijn trommels beroert: het past allemaal wonderwel goed bij elkaar. Halverwege mondt het uit in een stuk dat nog het meest wegheeft van een zomerbriesje.

In 'Bumping (Against)' botst Houtkamp inderdaad overal tegenaan met zijn onweerstaanbare, diep grommende geluid. Nadat in 'Meeting (Of)' - de ontmoeting is nu bijna ten einde - alle sluizen nog eenmaal open zijn gegaan in een fonkelend duet van Nabatov en Blume, komen we in 'Facing (With)' tot slot in rustiger vaarwater. De klanken sterven weg en de conclusie kan worden getrokken: dit was een bijzondere ontmoeting! En voor hen die er niet bij waren: gelukkig hebben we de cd.

Jazz Weekly UK. April 2015

If you're a fan of Ivo Perelman, you'll be in heaven with Luc Houtkamp/ts-as, Simon Nabatov/p and Martin Blume/dr, who sear through eight free flying originals with fierce abandon. Reckless abandon with a wide as the grand canyon vibrato and searing honks and shrieks lead to cataclysmic crescendos on the 18 mnute "Running" and the barrage of "Meeting". A rapid piano staccato attack teams up with a relentless ride cymbal on "Stumbling" and rustling through the woods turns to a raucous arm wrestling match on "Confronting (the) Part One" before it turns into a shouting match that is almost Wagnerian on "Confronting (the) part 2". No one comes up for air on this one!

George W. Harris

Jazz Podium August 2015

In ihren Begegnungen dringt dieses neu formierte Trio in immer wieder tiefe Bereiche des Powerplay ein, ohne diesen freien Jazz auf dem hohen Energie-Level zu halten.
Bei aller Dringlichkeit ringen sich der niederländische Saxophonist Luc Houtkamp, der in Köln lebende Exilrusse Simon Nabatov am Klavier und der deutsche Schlagzeuger Martin Blume auf ihrem Debüt-Album stets neue Instrumental-Tugenden ab.
Technische Finessen münden aus ins Geräuschhafte, lassen aber ahnen, auf welch hohem Niveau alle drei Musiker agieren. Houtkamp gestaltet aus herumfliegenden Tönen organisch Balladen, Blume findet aus perkussiven Frickeleien einen stets anderen Takt, Nabatov hält nichts von strengen Akkorden und lässt Klaviertöne einfach fließen ohne sie akkordisch aufrauschen zulassen. Neben den Momenten des Innehaltens und des gemeinsamen Sammelns bricht dieses Trio, das sich glänzend versteht, immer wieder zu neuen Ufern auf . Fürwahr ein Free Jazz eigener Art.

Reiner Kobe

le son du grisli # 75 France

Roulements savoureux de Martin Blume (l'école Bennink, la finesse en sus), tracés sauvages  et jamais courtois de Simon Nabatov (Nabatov made in Nabatov), souffles croustillants et blessés de Luc Houtkamp (Brötzmann passant par là) : Encounters n'ennuie jamais. Comme souvent les premières rencontres.
Par à-coups ou en blocs éruptifs, la course se veut belle, l'écoute résulte large, l'équilibre trouve refuge. Ardents, les étranglements du saxophoniste oublient relâche et suspension. Mais les roulements du batteur ne cessent d'éblouir. Et la strangulation de revenir sous forme de juteux duos (batterie-piano le plus souvent) avant que le trio ne  fore plus profond encore la matière vive. Buisson ardent que ce magnifique Encounters.

Luc Bouquet